I. Z ustanovení § 269 odst. 1 o. s. ř. vyplývá, že nařízený výkon rozhodnutí zastaví soud na návrh nebo i bez návrhu. Soud je povinen zastavit výkon rozhodnutí (exekuci) vždy, existuje-li taková relevantní okolnost, vzhledem ke které by provedení výkonu bylo nepřípustné. Ani případná právní moc usnesení o nařízení výkonu nemůže zhojit vady, jež brání tomu, aby byl výkon rozhodnutí proveden, i když zde byly v době jeho vydání. Z uvedeného vyplývá závěr, že již nařízenou exekuci lze zastavit, zjistí-li soud (dodatečně) nedostatek pravomoci orgánu, který exekuční titul vydal, resp. že nebyla uzavřena žádná rozhodčí smlouva.

II. I když je exekučním titulem rozhodčí nález, lze vedle zvláštních důvodů k zastavení exekuce, uvedených v § 35 odst. 1 zákona č. 216/1994 Sb., exekuci zastavit i z důvodů uvedených v § 268 o. s. ř. Není-li uzavřena rozhodčí smlouva, není vydaný rozhodčí nález způsobilým exekučním titulem bez zřetele k tomu, že povinný v rozhodčím řízení neexistenci rozhodčí smlouvy nenamítl. Aplikace § 15 odst. 2 zákona č. 216/1994 Sb. v řízení o zastavení exekuce je nesprávná (srov. NS ČR sp. zn. 20 Cdo 3284/2008 – Rc 83/2011).