I. V posuzovaném případě bylo v rozhodčí doložce stanoveno, že spor rozhodne „rozhodčí soud, složený ze tří rozhodců, podle rozhodčího řádu Rozhodčího soudu při Hospodářské komoře ve Vídni (Kammer der gewerblichen Wirtschaft Wien)“ podle českého věcného práva. Místem konání rozhodčího řízení je Praha.

Rozhodčí doložka tak splňuje podmínky stanovené § 3 RozŘ – který stanoví písemnou formu, a § 17 RozŘ sjednané místo, kde se řízení koná, tj. v daném případě Praha, rovněž ve smyslu § 7 stanoví určitý počet rozhodců a způsob, jak osoby rozhodců mají být určeny – podle rozhodčího řádu Rozhodčího soudu při Hospodářské komoře při Vídni. Rozhodčí doložka tak splňuje všechny náležitosti, které stanoví zákon.

Námitka dovolatele spočívající v neurčitosti smlouvy v článku 9, tj. v neexistenci Rozhodčího soudu při hospodářské komoře ve Vídni, podle jejíhož rozhodčího řádu se rozhodci měli řídit, nemůže mít vliv na platnost rozhodčí doložky. V případě, že rozhodčí smlouva nestanoví způsob určení rozhodců, stanoví § 7 cit. zákona, že každá strana jmenuje jednoho rozhodce a tito rozhodci volí předsedajícího rozhodce. Odvolací soud správně dovodil, že v posuzovaném případě si strany v rozhodčí doložce stanovily pro rozhodování sporu rozhodce (tvořící rozhodčí soud ad hoc) a nikoliv stálý rozhodčí soud ve smyslu ustanovení § 13 RozŘ. Ujednání pravidel, kterými se rozhodci mají řídit ve smyslu § 19 RozŘ, nejsou podstatnou náležitostí rozhodčí doložky.

II. Součástí výroku o zastavení řízení podle ustanovení § 106 odst. 1 o. s. ř. není výrok o postoupení věci rozhodci (viz 29 Odo 105/2004).