Má-li posuzovaná smlouva majetkovou povahu, přičemž v ní obsažená rozhodčí doložka se týká všech sporů, které podle smlouvy mohou vzniknout, pak skutečnost, že předmětem rozhodčího řízení byla původně žaloba o určení neplatnosti odstoupení od smlouvy, neznamená, že by nešlo o spor vzniklý podle smlouvy, když jde o řešení otázky, zda stranám smlouvy nadále svědčí smlouvou založená práva a povinnosti. Přitom vzhledem k možným dopadům odstoupení od smlouvy do majetkových poměrů smluvních stran Nejvyšší soud považuje i spor o určení neplatnosti odstoupení od smlouvy za spor majetkový. Arbitrabilitu sporu o platnost odstoupení od smlouvy pak lze dovodit i z ustanovení § 2 odst. 4 zákona č. 216/1994 Sb., o rozhodčím řízení a o výkonu rozhodčích nálezů; strany sporu zde totiž nezúžily rozsah rozhodčí doložky, pročež se tato vztahuje jak na práva ze smlouvy přímo vznikající, tak i na otázku právní platnosti smlouvy, jakož i na práva s těmito právy související.

Vztahuje-li se tedy obecně rozhodčí doložka i na spor o platnost smlouvy (její vznik), není žádný důvod proto, aby se nevztahovala na spor o další trvání, resp. zánik smlouvy.

Důvodnou Nejvyšší soud neshledává ani výhradu, podle níž je rozhodčí smlouva neplatná, jelikož by strany nemohly o předmětu sporu uzavřít smír (§ 2 odst. 2 zákona č. 216/1994 Sb.). V důvodech R 23/2007 Nejvyšší soud vysvětlil, že smír lze uzavřít i ve věcech o určení, zda tu právní vztah nebo právo je či není [§ 80 písm. c) o. s. ř.], když rozhodující pro zákonem vymezenou možnost uzavření soudního smíru jsou pouze podmínky jeho přípustnosti (konkretizované pro projednávanou věc). V poměrech ustanovení § 2 odst. 2 zákona č. 216/1994 Sb. jde o nedostatek arbitrability jen u těch sporů, u nichž povaha věci nepřipouští uzavřít smír; to, zda by (konkrétní) smír účastníků mohl být soudem schválen, pak nemá na platnost rozhodčí smlouvy vliv. Možnost smluvních stran vyřešit smírem otázku, zda se některá z nich dopustila porušení povinnosti určené obchodněprávní smlouvou, pak zprostředkovaně vyplývá i z ustanovení § 349 odst. 1 obch. zák., jež umožňuje se souhlasem druhé strany odvolat nebo měnit účinky odstoupení.