18 Co 18/2004

Rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 7, sp.zn.: 263/2003 z 20. října 2003 (potvrzeno rozsudkem Městského soud v Praze sp.zn.: 18 Co 18/2004 z 2. Dubna 2004)

„Navrhovatel X, který byl v procesním postavení žalovaného v řízení před rozhodci „ad hoc“, podal u soudu návrh ve smyslu ustanovení § 12 odst. 2 RozŘ směřující proti všem rozhodcům v mezidobí konstituovaného rozhodčího senátu. Jak žalovaného v tomto řízení před soudem označil všechny členy rozhodčího senátu, tj. všechny rozhodce. Žaloba byla zamítnuta z důvodu nedostatku věcné pasivní legitimace žalovaných (odpůrců/rozhodců). Podle odůvodnění soudu I. stupně je třeba mít na zřeteli ustanovení § 12 odst. 2 RozŘ, jakož i ustanovení § 159a odst. 1 OSŘ, dle kterého nestanoví-li zákon jinak, je výrok rozsudku závazný jen pro účastníky řízení. Z ustanovení § 12 odst. 2 RozŘ ve spojení ustanovením § 159a odst. 1 OSŘ, vyplývá, že účastníkem řízení před soudem jako strana žalovaná musí být druhý účastník rozhodčího řízení, jinak by pro něj nemohlo být rozhodnutí soudu závazné a tudíž by nemělo ani význam pro rozhodčí řízení. Okruh účastníků řízení před soudem musí být shodný s okruhem účastníků rozhodčího řízení. Rozhodce není účastníkem rozhodčího řízení a tudíž není v tomto sporu pasivně věcně legitimován. V tomto řízení je dán okruh účastníků podle ustanovení § 90 OSŘ, tedy vymezení okruhu účastníků soudního řízení je n žalobci a není dán okruh účastníků ze zákona podle ustanovení § 94 OSŘ“.