10 Cmo 431/98

Podle § 106 odst. 1 o.s.ř. soud projedná věc mj. v případech, kdy rozhodčí smlouva je neplatná či neexistuje. Jestliže však má být věc projednána podle smlouvy účastníků v řízení před rozhodci, a odpůrce vznesl námitku existující platné rozhodčí smlouvy, soud věc dále neprojednává a řízení zastaví.

Z odůvodnění.

Návrhem na zahájení řízení se žalobce domáhal jednak určení existence závazků z uzavřené manažerské smlouvy, dále splnění povinností z uzavřené smlouvy, náhrady škody v žalované výši a určení práva na náhradu škody.

Krajský soud zastavil řízení, a rozhodl, že 50 % zaplaceného soudního poplatku se vrací žalobci a žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. V odůvodnění uvedl, že žalovaný namítl nedostatek příslušnosti soudu a s odkazem na ust. § 106 odst. 1 o. s. ř. a § 3 zák. č. 98/1963 Sb., o rozhodčím řízení v mezinárodním obchodním styku a o výkonu rozhodčích nálezů, soud dospěl k závěru, že mezi účastníky došlo k platnému uzavření smlouvy rozhodčí a soud proto není oprávněn ve věci jednat a rozhodnout.

Proti usnesení podal v zákonem stanovené patnáctidenní lhůtě odvolání žalobce. V odvolání uvedl, že k uzavření rozhodčí smlouvy mezi účastníky nedošlo, jak je zřejmé z textu § 11, odst. 11.4 smlouvy ze dne 7. 7. 1993 a textu § 11, bod 6 smlouvy z 19. 7. 1993. Těmito smluvními ujednáními strany pouze dohodly, že rozhodčí dohoda bude mezi nimi uzavřena na zvláštní listině tak, že Mezinárodní svaz hotelů a pohostinství se sídlem v Paříži jmenuje pro řešení sporů ze smluv rozhodčí (smírčí) soud.

Z těchto ujednání nelze vyvodit, že by mezi účastníky byla uzavřena rozhodčí smlouva, ale pouze to, že strany měly v úmyslu takovou smlouvu současně uzavřít, avšak k jejímu uzavření nedošlo, proto se žádná ze stran nemůže na rozhodčí soud obrátit. Toto tvrzení zdůvodnil odkazem na ust. § 15, odst. 2 a § 31, písm. b) zák. č. 216/1994 Sb., o rozhodčím řízení a výkonu rozhodčích nálezů.

Vrchní soud v Praze jako soud odvolací dospěl k závěru, že odvolání je důvodné.

Odvolací soud se ztotožnil se závěrem soudu prvního stupně, obsaženým v písemném vyhotovení odůvodnění usnesení, že otázku existence rozhodčí smlouvy je nutno v daném případě posuzovat podle ustanovení zák. č. 98/1963 Sb., nikoli zák. č. 216/1994 Sb., který nabyl účinnosti dnem 1. ledna 1995 a který v ust. § 48 výslovně stanoví, že ustanovení tohoto zákona se použijí na případy, kdy rozhodčí smlouva byla uzavřena po nabytí tohoto zákona. V ostatních případech se postupuje podle dosavadních předpisů. Obě smlouvy, jichž by se rozhodčí smlouva týkala, byly uzavřeny v roce 1993, tedy před účinností zák. č. 216/1994 Sb.

Odvolací soud se však neztotožnil se závěrem soudu prvního stupně, že rozhodčí smlouva mezi účastníky byla platně uzavřena, a to s ohledem na ust. § 2, § 3, § 4 a § 6 zák. č. 98/1963 Sb., o rozhodčím řízení v mezinárodním obchodním styku a o výkonu rozhodčích nálezů. Účastníci ve smlouvách ze dne 7. 7. 1993 a 19. 7. 1993 splnili sice požadavek ust. § 2, § 3 a § 4 citovaného zákona, tj. projevili vůli "vyloučit řádnou právní cestu", neurčili však počet a osoby rozhodců ani způsob, jak počet a osoby rozhodců mají být určeny.

Odkazem na to, že zvláštní listinou bude rozhodčí dohoda uzavřena tak, že pro řešení sporů má být rozhodčí (smírčí) soud jmenován (instalován) Mezinárodním hotelovým a restauračním svazem se sídlem v Paříži, když taková listina nebyla soudu předložena, nelze uzavření rozhodčí smlouvy prokázat. Ujednání citovaného znění nesplňují požadavek způsobu určení počtu a osob rozhodců. Bez toho, že by účastníci buď zvláštní listinou či přímo ve smluvním ujednání s odkazem na statut či jinou normu, prokázali oprávnění či povinnost Mezinárodního hotelového a restauračního svazu se sídlem v Paříži, že tato instituce je oprávněna či povinna k žádosti jedné či druhé strany rozhodčí (smírčí) soud jmenovat a za jakých podmínek, nebylo prokázáno splnění podmínky § 6, odst. 1 citovaného zákona.

Protože k uzavření platné rozhodčí smlouvy nedošlo, je dána k řízení a rozhodnutí ve věci pravomoc soudu a podmínky pro zastavení řízení podle § 106, odst. 1 o. s. ř. nebyly splněny.

Odvolací soud z uvedených důvodů neshledal podmínky pro potvrzení ani pro změnu napadeného usnesení a rozhodl proto podle § 221, odst. 1 a odst. 2 o. s. ř. tak, že usnesení soudu prvního stupně se zrušuje a věc se vrací soudu prvního stupně k dalšímu řízení