ARCHIV RSČR

Na otázky Lukáše Trejry odpovídá JUDr. Luděk Lisse, Ph.D.

Arbitrážní centra se již v České republice etablovala
tvrdí v rozhovoru předseda RSČR Luděk Lisse

Redaktor : „Dobrý den, pane předsedo. Od doby našeho předchozího rozhovoru (06.07.2005, pozn.aut.), uplynulo přesně půl roku. Co se za tu dobu na české arbitrážní scéně změnilo?

Dr. Lisse : „Dobrý den. Na otázku „Co se změnilo?“, bych odpověděl, že v první řadě se „oblékly dresy“ a bylo odhaleno, „kdo za koho kope“. To, co někteří předvídali již před rokem, tzn. že s přibývajícím vlivem tzv. arbitrážních center bude stoupat i mediální tlak ze strany Rozhodčího soudu při Hospodářské komoře a Agrární komoře České republiky na arbitrážní centra a budou zde pokusy o jejich diskvalifikaci, se vyplnilo.

Redaktor : „Mohl byste být konkrétnější ?“

Dr. Lisse : „Asi mohl, ale nechci, promiňte, jedna věc je ale poskytnout vánoční rozhovor a druhá pak odhalovat všechny karty. Ještě před půl rokem bych Vám řekl úplně všechno, ale po zkušenostech uplynulých 6 měsíců se zdá, že ne všichni přistupují k tématu české arbitralistiky stejně korektně, jako jsme to vždy činili my, a moje slova by mohla být zbytečně dezinterpretována, anebo, proč to neříci – „zbytečně interpretována“ ( tváří se vážně ).

Redaktor : „Máte na mysli kriminalizaci Sandry Svobodové?“

Dr. Lisse : Ne. Ke kauze Sandra Svobodová jsme zaujali napřed neutrální, a potom jasně odmítavý postoj. Pokud jsme snad byli schopni vystoupit na její obranu na základě toho, co se psalo v médiích, poté, co jsme se z kuloárů a interních zdrojů dozvěděli, jak skutečně probíhala některá řízení před rozhodci zapsanými na seznamu Vnitrostátní a mezinárodní arbitráže ad hoc, se nedivím, že je vazebně stíhána. Takto jsem to řekl i v Prohlášení RSČR ze dne 28. října t.r., kde jsme se od jejího způsobu výkladu zákona o rozhodčím řízení distancovali ( rozhodně gestikuluje ).

Za důležité však považuji spíše připomenout několik příspěvků Květoslava Růžičky, Přemysla Rabana a dalších lidí spojených tak či onak s činností našeho jediného aktivního stálého rozhodčího soudu. Tyto články nebyly psány odborně a nebyly vedeny snahou doplnit bílá místa české doktríny týkající se rozhodčího řízení. Autoři, jinak vesměs renomovaní čeští právníci, dali svoji odbornost všanc a napsali demagogické agitky, s jediným cílem, obhájit a konzervovat monopol rozhodčího soudu, který zastupují. V českém prostředí se ani tak nedivím tomu, že se taková díla mohou tisknout, jako spíš samotným autorům, že to mají zapotřebí. Mohli jsem se přece dohodnout“ ( dělá rukou vstřícné gesto ).

Redaktor : „Jak myslíte „dohodnout“?“

Dr. Lisse : Podívejte se, pokud je cílem rozhodců kolem hospodářské komory nepřijít o obchody, tak nerozumím tomu, proč raději legitimně nezalobbují v parlamentu a např. s poukazem na tradici jejich působení se nesnaží dát do toho či onoho zákona nějaké ustanovení, které by jim ex lege dávalo řešit případy určitého druhu, namísto toho, aby se soustředili na boj s arbitrážními centry, která mají až na výjimky zpravidla svoji omezenou stálou klientelu a postavení SRS v podstatě nikterak neohrožují. Rozhodně tedy ne v té míře, jak si pravděpodobně představují funkcionáři RSHK. Vzájemné útočení nevede k ničemu, resp. vede jen k úpadku těžce vydobývané prestiže rozhodčího řízení u nás. A to je škoda“ ( krčí rameny ).

Redakce : „Myslíte tedy, že tento „boj“ už brzy skončí, nebo budete jako jeho výrazní protagonisté v tomto souboji pokračovat?“

Dr. Lisse : „No, já nevím, protože trvání té pře o legitimitu rozhodčích center, kterou Vy nazýváte trochu nadneseně soubojem, nezávisí na mě a ani na kolezích z RSČR. My žádné souboje negenerujeme, my ve smyslu onoho „prioritního“ konání neděláme, tedy jinak řečeno – my „neagujeme“, my pouze „reagujeme“, „aguje“ (lat. agere = konat, pozn.red.) někdo jiný. A pokud bude takto „agovat“ dál, my budeme dál reagovat. Pokud agovat nebude, my reagovat nebudeme……….“.

Redakce : „Takže lze očekávat, že na arbitrážním trhu zavládne mír?“

Dr. Lisse : „No já o tom nepochybuji a moc bych si to přál. Ty půtky ani to doktrinární přetahování neprospívá nikomu a nikdo z něj nemůže vyjít jako úplný vítěz. Měli bychom si raději sednout, vytáhnout si rukávy a říci si: pojďme udělat z rozhodčího řízení skutečně váženou alternativu k řízení soudnímu, pojďme společně participovat na společných minimálních právních a etických standardech, kterými se bude rozhodčí řízení řídit a podle kterých budou stálé rozhodčí soudy, ale i rozhodci asociovaní u rozmanitých arbitrážních center fungovat. Arbitrážní centra se již v České republice etablovala a myslím, že každý, kdo se tak či onak v oblasti arbitráží pohybuje, to musí mít vzít dříve či později na vědomí“.

Redakce : „Jak by měli tyto „minimální standardy“ vypadat?“

Dr. Lisse . „To je samozřejmě věc diskuse, my tato pravidla diktovat nebudeme, měla by generovat zejména z vedených diskusí. Jako jedno z takových pravidel, jako návrh si dokážu např. dobře představit zákaz zahajování rozhodčích řízení bez existence rozhodčí doložky, nemožnost jmenování osoby bez toho či onoho stupně vzdělání rozhodcem, což by bylo posuzováno ve vztahu ke složitosti právního posouzení konkrétního případu apod“.

Redakce : „Co budete dělat o Vánocích a na Nový rok? Budete pracovat, nebo relaxovat, poslouchat hudbu, číst si?“

Dr. Lisse : „Odjedu s přítelkyní do Rakovníka, odkud pocházím, je tam božský klid. Nebudu pracovat, budu poslouchat Vivaldiho a číst si Signunda Freuda. Rozumím mu víc, než těm jednoduchým větám, které se na mě valí z médií“ ( smích ).

Redakce : „Děkuji za rozhovor a přeji štědré vánoce, šťastný nový rok a mnoho úspěchů v další práci“.

Dr. Lisse : „Děkuji za pozvání a rovněž si dovoluji popřát všem návštěvníkům webových stránek Rozhodčího soudu České republiky příjemné prožití vánočních svátků a šťastný nový rok 2006“.

© trejra 2005

Rozhovor s předsedou Rozhodčího soudu České republiky JUDr. Luďkem Lisse, Ph.D vedl novinář Lukáš Trejra dne 20. prosince 2005 v pražské kavárně Slavie.