ARCHIV RSČR
Rozhodčí soud České republiky prezentuje rozhovor odborníků na téma
Rozdíl mezi soudem a arbitráží
Praha, 20.11.2006 (ibra)
Jana ŠMÍDOVÁ, moderátorka
--------------------
V závěrečném příspěvku dnešní inventury se vrátíme k úternímu vydání Studia STOP. Jeho autor, Petr Hartman, si k mikrofonu pozval advokáta a rozhodce Oldřicha Choděru a ředitele Liberálního institutu Miroslava Ševčíka. Probíral s nimi nejen prohru České republiky v arbitráži s japonskou Nomurou, ale položil si i obecnější otázku, jaký je vlastně rozdíl mezi soudem a arbitráží. Advokát Choděra osvětluje:
Oldřich CHODĚRA, advokát, rozhodce
--------------------
Právní spory lze řešit zásadně dvojím způsobem. Buďto soudy a podrobit se soudnímu řízení, anebo na základě rozhodčího řízení, tedy arbitráže.
Petr HARTMAN, moderátor
--------------------
A ta arbitráž tedy probíhá nějak jinak než soud? Klasický soud, to si člověk dovede představit, i jak to řízení asi probíhá, že tam je nějaký soudce nebo senát, obhájce žalujícího i žalovaného, že se tam přednášejí různé důkazy a tak dále a pak se vynáší verdikt. Jak je to u arbitráže?
Oldřich CHODĚRA, advokát, rozhodce
--------------------
V případě arbitráže si zpravidla každá ze stran zvolí jednoho rozhodce a ty se pak shodnou na rozhodci, který bude arbitráži předsedat. Jedná se o řízení, které je méně formální, které probíhá rychleji a zpravidla rozhodnutí je konečné. To znamená, neexistuje opravný prostředek.
Petr HARTMAN, moderátor
--------------------
Já bych se obrátil na ekonomika Miroslava Ševčíka a zeptal bych se ho, v čem on spatřuje výhody arbitráže. Je to třeba z pohledu těch ekonomických subjektů lepší obracet se na arbitráž?
Miroslav ŠEVČÍK, ředitel Liberálního institutu
--------------------
Je tam trochu rozdíl v tom, že většinou ti arbitři jsou soukromé osoby, kdežto ta soudní pře je vlastně před instancí státu, byť soudci by měli být nezávislými. Měla by tam být přednost také v tom, že ty arbitráže jsou rychlejší než soudní jednání, ale jak vidíme z té poslední arbitráže, kterou Česká republika prohrála, tak se ukazuje, že ta rychlost asi nebyla vyšší, než by probíhal tento spor před soudní instancí, protože se to táhlo skoro pět let. Nicméně ještě je možné se dívat na ty rozhodčí spory, respektive arbitráže, z pohledu, že hledají tyto strany určité možnosti řešit své spory smluvně. Myslím, že jedna z teoretických koncepcí těch arbitráží je, že vlastně se hledají možnosti dohodnout, domluvit se na řešení tak, aby se napravily třeba pochybení, která byla učiněna.
Oldřich CHODĚRA, advokát, rozhodce
--------------------
Takto, samozřejmě ke smíru může dojít i v soudním řízení. Naopak podle občanského soudního řádu například naše soudy mají povinnost vést strany ke smíru, ale u té arbitráže je určitý rozdíl. Zatímco soudy jsou povinny striktně se držet práva, u arbitráže se mohou účastníci dohodnout na tom, že spor bude řešen buďto podle práva, anebo podle zásad spravedlivého obchodního vztahu. To znamená, že se mohou odchýlit a rozhodovat tak, co je tedy spravedlivější, rozumnější, byť to nemá výslovnou oporu v zákoně.
Petr HARTMAN, moderátor
--------------------
A možná bychom měli zmínit ještě jeden zásadní rozdíl mezi soudem a arbitráží, a ten je v tom, že proti arbitráži de facto se nelze odvolat, že ten výrok je třeba brát jako holý fakt, kdežto u soudu existují různé možnosti opravy, to znamená odvolání, dovolání a tak dále.
Oldřich CHODĚRA, advokát, rozhodce
--------------------
Samozřejmě, právě proto tady je větší jistota, že soudní řízení, byť bude delší, bude skutečně přezkoumáno, aby nakonec bylo zcela správné a aby tedy strana, která podlehla, musela uznat, ano, prohrál jsem, protože jsem neměl pravdu. Byť se to často nestává.
Petr HARTMAN, moderátor
--------------------
Když tento fakt vztáhnu třeba na spor týkající se ochrany investice v televizi NOVA, tak dá se říci, že potom tedy stát nehrál s občany příliš fér hru, když tvrdil, že ten výrok arbitrů o tom, že stát musí zaplatit zhruba 10 miliard korun, že půjde ještě zvrátit, že jsou tam pokusy napadnout arbitráž soudně a tak dál, takže to bylo spíše takové divadlo pro voliče, než reálná možnost něco změnit?
Oldřich CHODĚRA, advokát, rozhodce
--------------------
Já přesně neznám text toho soudního rozhodnutí, ale zpravidla to zvrátit již soudně nelze. Právě proto si strany zvolí arbitry, aby jejich spor rozhodli s konečnou platností.
Miroslav ŠEVČÍK, ředitel Liberálního institutu
--------------------
Tam šlo spíš asi o to, zda-li ty podklady, které měli ti arbitři, byli získány v souladu se zákonem, protože se tam údajně mělo jednat o podvržené nějaké zápisy ze zasedání Rady pro rozhlasové a televizní vysílání, a to bylo zpochybňováno. Ale myslím si, že ti, co tomu rozumí, tak věděli od začátku, že je těžko zvratitelný to vyřknutí toho arbitrážního výroku.
Oldřich CHODĚRA, advokát, rozhodce
--------------------
Takto, tu arbitráž samozřejmě rozhodují arbitři, ale každá strana je zastoupena advokátem a bylo povinností našeho advokáta, aby upozornil rozhodce na to, že některé důkazy jsou padělány, že nejsou pravdivé. A bylo na něm, aby tam předložil protidůkaz, že to bylo jinak. A jestliže jsme to neudělali, potom je to naše chyba a pozdě bycha honiti.
Petr HARTMAN, moderátor
--------------------
Když se právě hovoří o arbitrech, tak znamená to, že to musí být vždy nějaký právník, nebo to může být kdokoliv?
Oldřich CHODĚRA, advokát, rozhodce
--------------------
V podstatě arbitrem může být kdokoliv, komu ta která strana důvěřuje a ví, že jeho rozhodnutí bude spravedlivé.
Petr HARTMAN, moderátor
--------------------
Někdo by mohl také nabýt dojmu, že když si obě strany sporu volí svého arbitra, tak ten tam jde, zjednodušeně řečeno, v dresu té strany, snaží se kopat za tu stranu a snažit se tedy získat pro ní to nejvýhodnější rozhodnutí, tedy posunout ten spor ve prospěch té strany.
Oldřich CHODĚRA, advokát, rozhodce
--------------------
To není pravda, arbitr je tam právě od toho, aby spravedlivě rozhodl. To znamená, je to osoba, ke které má ten dotyčný, kdo jej navrhuje, naprostou důvěru a ví, že bude rozhodovat správně. Ale jeho zájmy má hájit advokát, kterého si zvolí.
Jana ŠMÍDOVÁ, moderátorka
--------------------
A to už je z dnešního vydání inventury Studia STOP, do níž přispěli kolegové Jarmila Balážová, Libor Dvořák, Petr Hartman a Petr Holub, všechno. Techniku obstarávala Jitka Procházková a od mikrofonu se loučí autorka a moderátorka pořadu Jana Šmídová. Na slyšenou.