ARCHIV RSČR

Vybrali jsme pro Vás

Jak se bránit podvodné arbitráži

Praha, 21. srpna 2006 (ibra)

Rozhodčí řízení má pomoci urychlit řešení sporů a ulevit podnikatelům od vleklých soudů. Bezprecedentní případ samozvané rozhodkyně Sandry Svobodové ad hoc, vyšetřované pro podvody, ale ukázal, že závazné verdikty v kauzách, kde jde o milióny a komplikované obchodní vztahy, může udělovat třeba člověk s jen základním vzděláním, a navíc i cizinec. A má v ruce také nevratně smrtelnou zbraň - exekuci.  Stačí jen přesvědčivě vystupovat a nabízet rádoby odborné a zasvěcené statě na všechny strany. Sandru Svobodovou z občanského sdružení Vnitrostátní a mezinárodní arbitráž ad hoc vzala policie do vazby, protože ji podezřívá z toho, že se zločinně spolčila a poslala na nevinné firmy nesmlouvavé exekutory.

Já rozhodce - já pán?!

A přitom www stránky tohoto sdružení vypadají tak důvěryhodně a hned na hlavní stránce palcovým titulkem vyzývají Proč nám můžete důvěřovat... Zároveň vyjmenovávají: "Rozhodci jsou chápáni jako nezávislé a nestranné osoby; rozhodci mají právo rozhodovat o své pravomoci..."

Odvážný postoj - sám se jmenovat do pozice mocného, jenž rozhoduje o "životě a smrti" v případě sporu; o tom, zda ten či onen musí zaplatit, byť i za cenu exekuce. Pozice supersoudce bez žádných pojistek a možností odvolání. Je to vůbec možné?

Ze zákona a stanovisek odborníků k velkému překvapení vyplývá šokující odpověď: ANO. Tedy přesně řečeno u rozhodců ad hoc.

Rozhodčí soud České republiky je už trochu „jiné kafe“, neboť na jeho seznamu jsou zapsány renomovaní právníci, kteří garantují stoprocentní zákonnost řízení. Negarantují ovšem rozhodnutí pro tu či onu stranu. V tom je možná, dalo by se říci s trochou smutné ironie a nadsázky, největší rozdíl mezi RSČR a některými jinými arbitrážními institucemi.

A v tomto případě je už zodpovědnost rozhodců přece jenom vyšší, a to mj. s ohledem na to, že zde působí opravdu právníci a jsou zaštítěni svým jménem jako advokáti.

Verdikt i od žebráka...

Rozhodcem ad hoc ale může být klidně člověk, který právě teď sedí vedle vás nebo prostě ten, koho zrovna namátkou chytnete za šos. Je to pro laika k nevíře, ale teoreticky to může být i žebrák u popelnice - je-li plnoletý a způsobilý k právním úkonům, může téměř ihned začít pískat obchodní spory. Lze se vůbec bránit? Odborníci se shodují, že to možné je, i když omezeně.

Co především

Obě strany sporu si především musí předem ve smlouvě zakotvit to, jak případný spor budou v budoucnu řešit. Zda u arbitráže - ať už se jedná o toho či onoho rozhodce ad hoc, právníka, amatéra, nebo rozhodčího soudu - nebo u tradičního soudu. Bez této tzv. rozhodčí doložky nemůže podle právníků žádný rozhodce jednající v dobré víře začít spor řešit.

Znásilnila zákon

"Sandra ad hoc" to vyřešila po svém, neboť tvrdila, že má sama právo rozhodnout se o své pravomoci, a vehementně se opřela i do kauz, kde ve smlouvách mezi stranami sporu žádná doložka uvedena nebyla. A když se jí ten, koho měla na pořadu dne, neozval do určité lhůty, šla tak daleko, že na firmu poslala exekuci. Nejhorší je, že exekuci už nelze vzít zpět a věci důkladně proklepnout, tvrdí soudci.

„Sandra Svobodová brutálním způsobem znásilnila zákon," řekl nám místopředseda Rozhodčího soudu České republiky JUDr. Josef Šípek a doplnil: „Rozhodovala spory, kde většinou nebyla uzavřená rozhodčí doložka. A vyložila zákon tak, že když strana žalovaná nezareagovala na žalobu, tak se vlastně pustila do řešení sporu. Jinak by se podle ní zapojili do věci advokáti žalované strany a poslali námitku proti tomu, že soud není příslušný, protože nebyl uzavřen rozhodčí vztah."

Důvěra v obecnou spravedlnost otřesena

Tato kauza proto tak mohutně otřásla důvěrou mnohých osob a firem, které zvažovaly možnost řešit problémy přes rozhodce ad hoc - tedy někoho, koho si samy smluvní strany určí jako člověka, který v případě jejich sporu rozhodne.

Mohou si zvolit totiž někoho, kdo jim z nějakého důvodu vyhovuje, například je specialistou pro danou oblast. Zákon totiž říká, že stačí, když je osoba zletilá, způsobilá k právním úkonům, bezúhonná, nemusí být ani občan ČR, ani mít specifické vzdělání.

Kolik berou

Navíc rozhodci ad hoc bývají mnohdy levnější. Zatímco řešit spor přes soudy stanovené zákonem přijde na poplatku při podání žaloby na 4 % z hodnoty předmětu sporu, pak jejich řešení přes renomované arbitrážní instituce, jako je Rozhodčí soud České republiky, přijde na 3% z předmětu hodnoty sporu, přičemž rozhodce ad hoc může spor vyřešit i za 1,5 %. Vše záleží jen na dohodě. Tak proč tomu neuvěřit, když je to tak snadné a výhodné. Dnes je ale vše jinak.

Pasivita není vždy souhlas

Pro to, aby se spor mezi dvěma stranami mohl řešit namísto klasické soudní cesty prostřednictvím arbitráže, musí být uzavřená písemná rozhodčí smlouva nebo rozhodčí doložka. Tedy ujednání ve smlouvě, že případné spory budou řešeny touto cestou. Přitom strany si mohou zvolit buď rozhodce ad hoc, tedy rozhodce jmenovaného stranami pro konkrétní spor, anebo lze využít rozhodčí soudy, založené na základě zákona.

Jak ale potvrzuje advokát a rozhodce při několika rozhodčích soudech Luděk Lisse, lze si i pasivní chování některého z účastníků řízení vykládat tak, že se tím stvrzuje existence rozhodčí smlouvy nebo souhlas s jejím uzavřením. Pokud totiž strana žalovaná nevznese námitku nepříslušnosti rozhodce k projednání sporu a pustí se do jeho projednávání, v podstatě tím konkludentně (tzn. svým konáním), akceptuje projednání sporu v rozhodčím řízení. Podle materiálů, které máme k dispozici, však Sandra Svobodová vykládala zákon po svém, a to ji přivedlo až za hranici zákona, neboť spory v rozhodčím řízení rozhodovala i tehdy, byla-li námitka nedostatku pravomoci rozhodce k projednání sporu žalovanou stranou vznesena.

„Sice existuje možnost, že když není sjednaná doložka a strany reagují na písemnost např. napadáním či bráněním se žalobnímu nároku nebo jiným způsobem, aniž by vznesli námitku nedostatku pravomoci rozhodce, rozhodčí stav vzniká. Jde o náhradní možnost jak uzavřít rozhodčí vztah, ale vyžaduje aktivní činnost žalované strany. To se však v tomto případě nestalo," dodává Šípek.

Postižení, ozvěte se!

Když rozhodce vydá verdikt, strany podle něho postupují. Většinou dobrovolně. Pokud ne, tak se obrátí na soud. Ten je na základě zákona a mezinárodních úmluv platných ve více než 130 státech světa povinen neprodleně vyhovět rozhodnutí, například pověřit exekutora. „Sám ale už nic neprověřuje. Nepřezkoumává rozhodnutí arbitráže," říká mluvčí ministerstva spravedlnosti Petr Dimun. Arbitryni Sandře Svobodové, jak se nyní ukazuje, to zřejmě značně ulehčilo „práci". A taky to, že se napadené firmy většinou samy neozvaly a nevyužily tak jediný kontrolní mechanismus, který mohly.

Jediná možnost obrany

Ze zákona o rozhodčím řízení vyplývá možnost se do tří měsíců odvolat k soudu. Zároveň je ale potřeba požádat o předběžné opatření: zastavení výkonu rozhodnutí, tedy většinou exekuci. A podat žalobu na zrušení rozhodčího nálezu.

„To je opravný prostředek, kde se věcně nezkoumá hmotně právní podstata sporu, ale prověřuje se procesní správnost. A v případě Svobodové to procesní chyba je, neboť nebyla řádně uzavřena rozhodčí smlouva," tvrdí Šípek. Je ale otázkou, zda firmy, které byly neoprávněně součástí arbitráže, vůbec vyrozumění o rozhodčím řízení dostaly. To vše se nyní vyšetřuje.

***

Hlavní rozdíly mezi rozhodci ad hoc a arbitrážními centry

Arbitrážní centra (rozhodčí soudy, společnosti pro rozhodčí řízení)
Arbitrážní centra

Arbitrážní centra (rozhodčí soudy, společnosti pro rozhodčí řízení) mohou být založeny pouze na základě zákona.

Vedle toho existují v ČR tři rozhodčí soudy zřízené přímo zákonem, 2 z nich však nefungují vůbec (Rozhodčí soud při Burze v Praze a při Komoditní burze v Kladně), a jeden (Rozhodčí soud při Hospodářské komoře ČR a Agrární komoře ČR), vykonává svoji činnost způsobem obdobným jako arbitrážní centra.

Rozhodce ad hoc může být jakákoliv zletilá osoba způsobilá k právním úkonům, a to i cizinec.

Arbitrážní centra (rozhodčí soudy, společnosti pro rozhodčí řízení) zásadně uveřejňují na svých webových portálech své statuty a řády, ve druhém případě jde o procesní normy, tj. pravidla pro řízení před těmito rozhodčími soudy, a to jako doporučený obsah dohody stran v postupu v řízení.

Vždy v této souvislosti sledujte listiny (seznamy) rozhodců působících u toho kterého rozhodčího soudu. Pouze nemnohé z těchto institucí Vám mohou garantovat profesionální průběh rozhodčího řízení. Rozhodčí soud České republiky mezi ně patří.