JUDIKATURA Z ARBITRÁŽNÍ PRAXE
Prameny uvedené judikatury
Mothejzíková, J.-Steiner, V.: Zákon o rozhodčím řízení a o výkonu rozhodčích nálezů, s přílohami. Komentář. 1. Vydání. Praha. C.H.Beck. 1996
Bělohlávek, A.: Zákon o rozhodčím řízení a o výkonu rozhodčích nálezů, s přílohami. Komentář. 1. Vydání. Praha. C.H.Beck. 2004
Rozhodovací praxe rozhodců Rozhodčího soudu České republiky
Rsp: 100/61: „Rozhodčí smlouva je závazná pro právní nástupce stran, které ji uzavřely“.
Rsp 201/73: Písemné odvolání na dodací podmínky v minulém kontraktu, mezi nimiž je rozhodčí doložka, znamená platné uzavření rozhodčí smlouvy“.
Rsp 175/91: „Ujednání ve smlouvě, že spory ze smlouvy se řídí československým právem, je volbou hmotného práva, nikoli platnou rozhodčí doložku“.
Rsp 53/95: Pochybnosti o nezávislosti a nestrannosti rozhodce jsou dány také tehdy, pokud rozhodce jmenovaný stranou mimo seznam rozhodců vedený RS působí v téže advokátní kanceláři, v jaké působí právní zástupce strany, zejména pokud jménem žalovaného ve sporu činí podání“.
Rsp 147/2001, 148/01, 122/02: „Důvod pro vyloučení rozhodce kvůli nedostatku jeho nestrannosti nelze spatřovat jen ve skutečnosti, jestliže tentýž rozhodce vyjádřil svůj právní názor na obdobnou věc při rozhodování v jiném sporu, byť v tomto jiném sporu byli identičtí účastníci a rovněž předmět sporu byl ve svém základu shodný, tj. předmětem sporu byl shodný právní vztah.“
RSČR Rc PM/2004-I: „Podle názoru rozhodce lze ostatně presumovat, že v případech, kdy rozhodčí doložka předpokládá jmenování rozhodce jednou smluvní stranou, bude v následně probíhajícím rozhodčím řízení druhou smluvní stranou, která rozhodce nejmenovala, namítána podjatost rozhodce jmenovaného do funkce žalobcem. Tak se stalo i v posuzovaném případě, a na pravděpodobnost takovéhoto – teleologického – postupu žalovaného v rozhodčích řízeních tohoto typu (tj. rozhodčího řízení s jediným, jednou stranou sporu ad hoc jmenovaným rozhodcem) pamatoval i zákonodárce, když svěřil kompetenci rozhodování o podjatosti rozhodce uvnitř rozhodčího řízení do výlučné pravomoci samotného rozhodce, kladouce skutečnost takovéto předpokládané námitky k tíži strany, která rozhodčí doložku takovéhoto znění dobrovolně sjednala. Obdobně lze pak podle názoru rozhodce argumentovat k otázce (ne)dostatku pravomoci rozhodce s odkazem na ustanovení
§ 15 odst. 2 zákona č. 216/1995 Sb., zakládajícího pravomoc rozhodce k projednání jeho vlastní pravomoci k provedení rozhodčího řízení“.
RsP 69/95: „Rozhodčí senát je vázán návrhy stran a nemůže se zabývat důvody, pro které došlo k redukci částek uplatněných úroků z prodlení“.
RSČR Rc PM/2004-I I: Námitku nedostatku pravomoci rozhodce lze v odkazu na ust. § 15 odst. 2 zákona č. 216/1994 Sb. vznést nejpozději při prvním úkonu v řízení, týkající se věci samé. V řízení bylo listinnými podklady prokázáno, že žalovaný při svém prvním úkonu v řízení, kterým bylo jeho vyjádření ze dne 21.11.2004 doručené rozhodci dne 26.11.2004 námitku nedostatku pravomoci rozhodce nevznesl. Argumentaci právního zástupce žalovaného spočívající v tvrzení, že nedostatek pravomoci rozhodce nelze vyloučit s ohledem na skutečnost, že námitka nedostatku pravomoci rozhodce byla vznesena při prvním úkonu v řízení následujícím po převzetí zastupování žalovaného, nelze přisvědčit z důvodu, že ust. § 15 odst. 2 zákona č. 216/1994 Sb. by bylo v případě správnosti takové argumentace právní normou obsoletní, neboť by je bylo lze v kterékoliv fázi řízení obejít změnou v osobě žalovaného (např. v případě převzetí dluhu), nebo změnou v osobě jeho právního zástupce. Dále je třeba v této souvislosti konstatovat, že řízením se ve věcech soudních i rozhodčích rozumí proces vedený po podání žaloby žalobcem ( zásada dispoziční ), nikoliv však již určitá část procesu vedená do nebo od toho či onoho časového okamžiku, do či od kterého nastala určitá skutečnost, jakou bylo v daném případě převzetí zastupování žalovaného“.
Rsp 18/81, Rsp 96/81, Rsp 229/84: „Účinky prohlášení konkursu jsou omezeny pouze na území příslušného státu, v němž bylo takto rozhodnuto, a prohlášení konkursu tak nemá v zahraničí vliv na platnost rozhodčí doložky a nebrání zahájení a pokračování rozhodčího řízení v České republice“
Rsp 57/78: „Žalovaná strana vznesla námitka litispendence z důvodu zahájení řízení před zahraničním soudem. Tuto námitku rozhodci odmítli s poukazem na ust. § 63 ZMPS a zásadu v něm obsaženou, že rozhodnutí cizího soudu nemá přímý, automatický exteritoriální účinek, nýbrž předpokládá uznání československými orgány. Nemá-li tedy cizí rozhodnutí bezprostřední účinek, nemá je tím spíše zahájení řízení u cizího soudu“.
Rsp 186/88: „Projednání a rozhodnutí věci nebráni ani konání konkursního řízení na majetek účastníka řízení v zahraničí, a to i tehdy, je-li dle zahraničního práva tento účastník zbaven nebo omezen v procesní způsobilosti. Stačí, má-li procesní způsobilost podle tuzemského práva; tuto způsobilost má, neboť tuzemské právo účinek konkurzu prohlášenému v cizině pro řízení v tuzemsku nepřiznává“.
Rsp 19/95-I: „Rozhodce je vázán návrhem žalobce, nemůže se vyjadřovat k oprávněnosti změny navržené žalobcem. Rozhodce může pouze nepřipustit změnu návrhu, jestliže výsledky dosavadního šetření nemohou být podkladem pro řízení o změněném návrhu“.
Rsp 19/95-II: „Rozhodce nemůže přiznat něco jiného, než strana žalující požadovala v žalobním petitu, popř. přiznat žalující straně plnění z jiného skutkového základu, než který je předmětem řízení“.
Rsp 19/95-III: „Rozhodce je oprávněn posoudit věc po právní stránce jinak, než jak to učinila žalující strana“.
Tato judikatura z arbitrážní praxe bude týmem webmastera RSČR průběžně doplňována, aby z ní mohli rozhodci i návštěvníci webových stránek RSČR z řad odborné i laické právní veřejnosti volně čerpat.