32 Cdo 2153/99

Procesní následek překážky rozhodčí doložky v řízení před soudem.

32 Cdo 2153/99

Usnesení

Nejvyšší soud jako soud dovolací rozhodl v právní věci žalobce M. a.s., zast. advokátem, proti žalovanému J.S.T., s.r.o., zast. advokátem, o 985.404,- Kč, vedené u Krajského obchodního soudu v Praze pod sp. zn. 47 Cm 34/98, o dovolání žalobce proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 15. června 1999, č.j. 12 Cmo 297/98 - 18 takto:

Usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 15.června 1999, č.j. 12 Cmo 297/98-18 se zrušuje a věc se vrací tomuto soudu k dalšímu řízení.

Odůvodnění.

Usnesením Vrchního soudu v Praze jako soudu odvolacího ze dne 15. června 1999 č.j. 12 Cmo 297/98 - 18, bylo v předmětné věci zrušeno usnesení Krajského obchodního soudu v Praze ze dne 22.května 1998, č.j. 47 Cm 34/98-13, jakožto soudu prvního stupně a řízení zastaveno. Dále bylo rozhodnuto, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení před soudy obou stupňů.

Soud prvního stupně posoudil návrh na vyslovení nedostatku pravomoci soudu tak, že ho považoval za opožděný. Podle ustanovení § 106 odst. 1 o.s.ř., lze námitku, že věc má být podle smlouvy projednána v řízení před rozhodci, vznést pouze při prvním úkonu ve věci samé. Žalobce na základě objednávky č. 143/94 L. dodal žalovanému zboží, které žalovaný zčásti neuhradil. Navrhl proto vydání platebního rozkazu, proti vydanému platebnímu rozkazu podal žalovaný odpor, který neodůvodnil. V nařízeném jednání vznesl žalovaný námitku nedostatku pravomoci soudu s odkazem na rozhodčí doložku uvedenou ve smlouvě č. 143/93. To odůvodnil tím, že teprve u soudu byl seznámen se správným číslem faktury a na ni navazující smlouvy. Soud prvního stupně po zjištění, že v žalobě je dostatečně označena smlouva (č. 143/94 L.), která obsahovala rozhodčí doložku, posoudil podání odporu proti platebnímu rozkazu jako první právní úkon, který byl v řízení žalovaným učiněn a návrh na vyslovení nedostatku pravomoci soudu zamítl.

Odvolací soud z obsahu spisu zjistil, že soud prvního stupně vydal ve věci platební rozkaz, proti kterému podal žalovaný odpor. Odvolací soud vzal za prokázané, že po nařízení jednání před soudem prvního stupně žalovaný uvedl, že fakturu označenou v žalobě nemá v evidenci. Po nahlédnutí do dokladů přiložených k žalobě a po zjištění, že správné číslo faktury má být č. 2410107, nikoli jak bylo v žalobě uvedeno č. 2408056, vznesl žalovaný námitku nedostatku pravomoci soudu věc projednat, s poukazem na rozhodčí doložku ve smlouvě vztahující se ke správnému číslu faktury.

Rozhodčí doložku odvolací soud vzal za prokázanou důkazem provedeným smlouvou nazvanou “potvrzení objednávky JST 143/94 ze dne 23.11.1994”. Z údajů ve spisu dále dovodil, že žalovaný vznesl námitku nedostatku pravomoci soudu při prvním úkonu, který ve věci učinil. S údaji, které vyplynuly z opravené nepřesnosti žaloby, byl totiž žalovaný seznámen až při prvním jednání u soudu. Soud neměl pravomoc rozhodovat a musel tak usnesení soudu prvního stupně zrušit a podle ustanovení § 103,§ 106 odst. 1 o.s.ř. řízení zastavit.

Proti tomuto usnesení podal žalobce včas dovolání, jehož přípustnost dovozuje z ustanovení § 238a odst. 1. písm. c/ o.s.ř. Důvodnost dovolání spatřuje v ustanovení § 241 odst. 3 písm. c/ a d/ o.s.ř.

Rozhodnutí odvolacího soudu dovolatel vytýká, že nesprávně aplikoval ustanovení § 221 odst. 1 písm. b/ o.s.ř., když ve spise není obsažen žádný důkaz, ze kterého by bylo možno dovodit, že mezi žalobcem a žalovaným byla sjednána rozhodčí doložka. Nesouhlasí s názorem odvolacího soudu, že tzv. “potvrzení objednávky JST 143/94 ze dne 23.11.1994” se dá považovat za důkaz o sjednání rozhodčí doložky. Smluvní vztah mezi žalobcem a žalovaným byl dán kupní smlouvou ze dne 25.2.1993, která má charakter rámcové kupní smlouvy. V této smlouvě žádná doložka sjednána není. Potvrzením objednávky byl pouze sdělen žalobci požadavek zahraničního zákazníka žalovaného. Listinou nazvanou “potvrzení objednávky JST 143/94” nebyla mezi žalobcem a žalovaným sjednána dohoda o rozhodčí doložce. Tento návrh na sjednání rozhodčí doložky, dopadá na vztah mezi žalovaným a firmou L. A. O. (zahraničním zákazníkem žalovaného). Žalobce tuto smlouvu pouze parafoval ve smyslu ustanovení čl. 4 odst. II. kupní smlouvy ze dne 25.2.1993. Dovolatel navrhuje, aby soud zrušil usnesení odvolacího soudu a věc mu vrátil k dalšímu řízení.

Žalovaný se ve svém vyjádření k dovolání plně ztotožňuje s usnesením Vrchního soudu v Praze a navrhuje, aby dovolání bylo zamítnuto. Podle žalovaného není kupní smlouva ze dne 25.2.1993 smlouvou kupní, ale smlouvou komisionářskou. Kupní smlouva ve smyslu ustanovení § 409 a násl. ObchZ je právě smlouva č. 143/94 ze dne 23.11.1994, ve které je sjednána rozhodčí doložka.

Nejvyšší soud České republiky jako soud dovolací (§ 10a o.s.ř.) po zjištění, že dovolání bylo podáno včas a osobou k tomu oprávněnou (§ 240 odst. 1 o.s.ř.), účastníkem řízení řádně zastoupeným advokátem (§ 241 odst. 1 o.s.ř.), je přípustné podle § 238a odst. 1 písm. c/ o.s.ř. a opírá se i o způsobilý dovolací důvod podle § 241 odst. 3 písm. c/ a d/ o.s.ř., rozhodnutí přezkoumal (§ 242 odst. 1 o.s.ř) a dospěl k závěru, že dovolání je důvodné.

Dovolatel v prvé řadě namítá, že ze spisového materiálu a provedeného dokazování nelze dovodit, že mezi žalobcem a žalovaným byla sjednána rozhodčí doložka a že tedy skutkové zjištění nemá oporu v provedeném dokazování.

Za skutkové zjištění, které nemá oporu v provedeném dokazování, je třeba ve smyslu citovaného ustanovení rozumět výsledek hodnocení důkazů soudem, který neodpovídá postupu vyplývajícímu z ustanovení § 132 o.s.ř., protože soud vzal v úvahu skutečnosti, které z provedených důkazů nebo přednesů účastníků nevyplynuly ani jinak nevyšly za řízení najevo, dále protože soud pominul rozhodné skutečnosti, které byly provedenými důkazy prokázány nebo vyšly za řízení najevo, nebo protože v hodnocení důkazů, popř. poznatků, které vyplynuly z přednesů účastníků nebo které vyšly najevo jinak, z hlediska závažnosti (důležitosti), zákonnosti, pravdivosti, event. věrohodnosti, je logický rozpor, nebo jestliže výsledek hodnocení důkazů odporuje ustanovením 133 až 135 o.s.ř. Tento dovolací důvod předpokládá, že skutkové zjištění nemá oporu v provedeném dokazování v podstatné části.

Dovolacím důvodem podle ustanovení § 241 odst. 3 písm. c/ o.s.ř. lze napadnout výsledek činnosti soudu při hodnocení důkazů, na jehož nesprávnost lze usuzovat - jak vyplývá ze zásady volného hodnocení důkazů - jen ze způsobu, jak k němu soud dospěl. Nelze-li soudu v tomto směru vytknout žádné pochybení, není možné ani polemizovat s jeho skutkovými závěry (např. namítat, že soud měl uvěřit jinému svědkovi, že některý důkaz není ve skutečnosti pro skutkové zjištění důležitý apod.). Znamená to, že hodnocení důkazů, a tedy ani skutkové zjištění jako jeho výsledek, z jiných než z výše uvedených důvodů, nelze dovoláním úspěšně napadnout.

Ze skutkových zjištění učiněných soudy obou stupňů vyplynulo, že dohoda o rozhodčí doložce, byla sjednána smlouvou, ze dne 23.11.1994, nazvanou “potvrzení pohledávky JST 134/94” a to ve vztahu mezi žalovaným a kupujícím zahraničním zákazníkem. Ze spisu vyplývá, že při nařízeném jednání dne 22.5.1998 zástupce žalobce předložil tzv. rámcovou kupní smlouvu ze dne 25.2.1993, na jejímž základě byly uzavírány další kontrakty. Tato smlouva byla uzavřena na dobu určitou a to od 25.2.1993 do 31.12.1994. Byla tedy platná i v době vzniku “potvrzené objednávky JST 134/94”. Podle této rámcové kupní smlouvy se žalovaný zavázal, že svým jménem bude uzavírat smlouvy o prodeji výrobků žalobce a za zboží, které od žalobce koupí, mu zaplatí. Konkrétní kupní smlouvy se zahraničními partnery budou podléhat souhlasu žalobce. Tato smlouva neobsahuje žádné ustanovení o rozhodčí doložce a je možné ji měnit jen po vzájemné dohodě a pouze písemně.

Žalobce svým podpisem na “potvrzení objednávky JST 134/94” pouze vyhověl čl.4 odst. II. rámcové kupní smlouvy a nabídku zahraničnímu partnerovi žalovaného potvrdil. Z takto potvrzené objednávky však nevyplývá, že by chtěl žalobce se žalovaným změnit rámcovou kupní smlouvu a sjednávat s ním rozhodčí doložku.

Skutečnost, že v rámcové kupní smlouvě mezi žalobcem a žalovaným, nebyla rozhodčí doložka sjednána, a že ani pro jednotlivé kupní smlouvy mezi žalobcem a žalovaným nebyla sjednávána a tato skutečnost vyšla v řízení najevo, byla odvolacím soudem pominuta.

Napadené rozhodnutí odvolacího soudu především vychází ze skutkového zjištění, které v podstatné části nemá oporu v provedeném dokazování a dovolací soud je proto musel zrušit (ust. § 243b odst. 1 věta za středníkem o.s.ř.).

Proto Nejvyššímu soudu nezbylo než podle ust. § 243b odst. 1 o.s.ř. napadené rozhodnutí zrušit a věc vrátit odvolacímu soudu k dalšímu řízení.

Proti tomuto rozhodnutí není opravný prostředek přípustný.

V Brně 20. června 2000