24 Co 290/98

Úschova rozhodčího nálezu podle § 29 odst. 2 RozŘ, není soudní úschovou podle § 185a a násl. OSŘ, ale v podstatě uložením spisového materiálu ve spisovně příslušného soudu. Za tuto úschovu nelze vyměřit soudní poplatek (podle položky 25 sazebníku soudních poplatků).

Z odůvodnění.

Napadeným usnesením soud prvního stupně zastavil řízení o soudní úschově dvou rozhodčích nálezů s poukazem na § 9 odst. 2 zákona č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích, ve znění pozdějších předpisů. V odůvodnění uvedl, že navrhovatel žádal o zřízení soudní úschovy rozhodčích nálezů s odvoláním na povinnost rozhodců předat rozhodčí nález do úschovy příslušného soudu dle ustanovení zákona č. 216/1994 Sb., o rozhodčím řízení a o výkonu rozhodčích nálezů (RozŘ). Byl vyzván k zaplacení soudního poplatku ve výši 200 Kč dle položky 25 sazebníku soudních poplatků (příloha zákona č. 549/1991 Sb.), odmítl však ve lhůtě poplatek zaplatit a dovolával se toho, že v tomto případě nejde o úschovu za účelem splnění závazku podle § 185a OSŘ, proto na ni nelze uplatnit soudní poplatek dle položky 25 sazebníku. Soud proto řízení zastavil.

Proti usnesení podal odvolání složitel. Namítal, že nejde o úschovu dle § 185a OSŘ. Úschova rozhodčích nálezů se neřídí ustanovením § 185a odst. 1 OSŘ, ale ustanovením zvláštního zákona - zákona č. 216/1994 Sb., který v § 29 odst. 2 ukládá rozhodcům povinnost předat rozhodčí nález do úschovy soudu. Složitel byl kromě toho vyzván k zaplacení soudního poplatku nikoli s odvoláním na položku 25 sazebníku (jak je uvedeno v odůvodnění napadeného usnesení), ale na položku 24A, která v platném zákoně o soudních poplatcích vůbec není. Soud prvního stupně se také nevypořádal s ustanovením § 169 OSŘ, když nezdůvodňuje svůj odlišný postoj k názoru složitele. V napadeném usnesení zmíněná položka č. 25 sazebníku soudních poplatků se podle názoru složitele nevztahuje na případ složení rozhodčích nálezů do úschovy soudu. Navrhl, aby odvolací soud napadené usnesení změnil tak, že se rozhodčí nálezy přijímají dle zákona č. 216/1994 Sb. do bezplatné soudní úschovy.

Odvolání je důvodné.

Návrh na zahájení řízení o přijetí úschovy podle § 185a a násl. OSŘ musí obsahovat náležitosti uvedené v § 185a odst. 2 OSŘ (kromě náležitostí uvedených v § 42 odst. 4 a § 79 odst. 1 OSŘ). Nemá-li návrh tyto náležitosti, je nutno postupem podle § 43 OSŘ vyzvat navrhovatele, aby neúplné podání opravil nebo doplnil.

V této věci návrh na “zahájení řízení o úschově”, který byl u soudu prvního stupně podán, postrádá shora uvedené náležitosti návrhu na zahájení řízení o přijetí úschovy podle § 185a a násl. OSŘ. Kromě toho, že v návrhu chybí označení dalších účastníků řízení ve smyslu § 79 odst. 1 OSŘ (v řízení o úschově dle § 185a a násl. OSŘ označení příjemce či příjemců, kteří jsou účastníky takového řízení ve smyslu § 185b OSŘ), postrádá i zvláštní náležitost návrhu na zahájení řízení o přijetí úschovy, kterým je prohlášení složitele, že závazek, jehož předmětem jsou hodnoty skládané do úschovy, nelze splnit, protože věřitel je nepřítomen nebo je v prodlení, nebo že složitel má odůvodněné pochybnosti, kdo je věřitelem, nebo že složitel věřitele nezná (§ 185a odst. 2 OSŘ).

Z obsahu tohoto návrhu nebylo tedy možné bez dalšího dovozovat, že jde o návrh na přijetí úschovy ve smyslu § 185a a násl. OSŘ, ledaže by navrhovatel na výzvu soudu svůj návrh doplnil o potřebné náležitosti. Podání výslovně odkazuje na § 29 RozŘ.

I když mezi ustanovení občanského soudního řádu, která upravují řízení o úschovách (§ 185a až § 185b OSŘ), je zařazen i § 185f OSŘ o přijímání věcí do úschovy soudu v případech stanovených zvláštními předpisy, nelze podle názoru odvolacího soudu vést takové řízení o každé úschově, o níž se zvláštní právní předpisy zmiňují, ale jen o takové úschově, upravené zvláštními předpisy, která svým charakterem odpovídá úschově za účelem splnění závazku, tj. úschově za účelem uspokojení hmotného práva.

Ustanovení § 185f OSŘ odkazuje především na zvláštní úpravu postupu při přijímání úschovy, obsaženou v příslušném právním předpise, zároveň však uvádí, že není-li taková úprava, postupuje se přiměřeně podle § 185a až § 185b OSŘ, se zřetelem k povaze úschovy a jejímu účelu.

Zákon č. 216/1994 Sb. stanoví v § 29 odst. 2, že rozhodci jsou povinni do 30 dnů od právní moci rozhodčího nálezu předat do úschovy okresnímu soudu, v jehož obvodu byl rozhodčí nález vydán, rozhodčí nález opatřený doložkou o právní moci a všechny listiny prokazující průběh rozhodčího řízení; byl-li nález vydán mimo území České republiky, do úschovy soudu se nepředává.

O způsobu přijímání této úschovy a o tom, jak okresní soud má s takovou úschovou nakládat, neobsahuje zákon č. 216/1994 Sb. žádná ustanovení. V případě, že by úschova rozhodčího nálezu dle § 29 odst. 2 RozŘ byla považována za úschovu ve smyslu § 185f OSŘ, mělo by se tedy postupovat přiměřeně podle § 185a a násl. OSŘ. Tato ustanovení dopadají ovšem výhradně na úschovy za účelem splnění dluhu. Počítají především s tím, že úschova je skládána pro určitého příjemce, třeba i neznámého, a jejím účelem je, aby byla posléze vydána příjemci (§ 185a, § 185b, § 185d odst. 1 OSŘ), složiteli (§ 185d odst. 2 OSŘ) nebo jiné osobě (§ 185d odst. 3 OSŘ). Úschova podle § 185a a násl. OSŘ nemůže mít nikdy dlouhodobé trvání, neboť v případech, kdy v zákonem stanovené lhůtě se nepodaří úschovu vydat, připadá úschova státu (§ 185q a § 185h OSŘ).

Již z toho je zřejmé, že úschova rozhodčího nálezu podle § 29 RozŘ nemůže být úschovou podle § 185a a násl. OSŘ. Úschova nesměřuje v tomto případě ke splnění hmotněprávní povinnosti, ale jde jen o procesní opatření. Rozhodčí nález nemá být u soudu ukládán proto, aby jej soud někomu vydal, ale zjevně proto, aby v situaci, kdy nejde o nález stálého rozhodčího soudu (který své spisy sám uschovává - viz § 29 odst. 1 RozŘ), bylo zajištěno dlouhodobé uložení nálezu ve spisovně stálého obecného soudu, který má ostatně v rozhodčím řízení řadu pravomocí (srov. § 20 odst. 2, § 31 až § 35, § 41 až § 44 RozŘ). Úschova má také zajistit stranám sporu možnost nahlížet do nálezu listiny prokazujících průběh rozhodčího řízení (§ 29 odst. 3 RozŘ).

Podle názoru odvolacího soudu jde o mezeru v právní úpravě, která sice v § 29 odst. 2 RozŘ upravuje předávání rozhodčích nálezů a dalších listin do úschovy soudu, ale nemá tomu odpovídající ustanovení v právních předpisech, které upravují činnost soudu (občanský soudní řád, jednací řád pro okresní a krajské soudy, vnitřní a kancelářský řád pro okresní a krajské soudy), o tom, jak mají soudy při takové úschově postupovat.

Odvolací soud se domnívá, že tu ostatně nejde v pravém smyslu o úschovu, neboť pro úschovy je charakteristický jejich dočasný charakter, ať již jde o úschovy podle § 185a a násl. OSŘ (úschova se vydá oprávněné osobě nebo připadne státu) či o úschovy podle § 352 OSŘ (které souvisejí s trestním nebo jiným soudním řízením a vydávají se podle jeho výsledku či průběhu). Ustanovení § 29 odst. 2 OSŘ, přes slovní vyjádření, nemá podle názoru odvolacího soudu ve skutečnosti na mysli úschovu, jak ji upravuje § 185a a násl. OSŘ, resp. § 352 OSŘ, ale uložení spisového materiálu ve spisovně okresního soudu.

Protože úschova rozhodčího nálezu není úschovou, o které by se provádělo řízení podle § 185a a násl. OSŘ, postupoval soud prvního stupně nesprávně, když z návrhu na přijetí úschovy podle těchto ustanovení vyměřil soudní poplatek podle položky 25 (ve výzvě k zaplacení soudního poplatku nesprávně uvedena položka 24A) sazebníku soudních poplatků. Z tohoto důvodu nelze také spojovat s nezaplacením uvedeného poplatku zastavení řízení podle § 9 odst. 2 zákona č. 549/1991 Sb.

Proto odvolací soud napadené usnesení zrušil a vrátil věc soudu prvního stupně k dalšímu řízení (§ 220 odst. 1 a 2 OSŘ).